Duben 2011

Love on the strings 1.

26. dubna 2011 v 21:33 | Borůvková |  Love on the strings.
První kapitola je tady... snad se Vám bude líbit a budete číst dál... abych Vás odradila, musím říct - je to slash, povídka s homosexuálním podtextem. Neříkejte, že jsem Vás nevarovala! ;)
* * *
Když Damián poprvé vstoupil do učebny biologie, zastavily se na něm pohledy všech v místnosti. Nasucho polkl. Nevěděl kam se má koukat, jak se tvářit, jestli něco říct, nebo mlčet a netušil jak se má cítit. Nadechl se a lehce se usmál, v tu chvíli ho někdo chytl za rameno.

V kavárně (drabble - pro Petera)

23. dubna 2011 v 23:02 | Borůvková |  Drabble
Pro: Peter, kterému vědíč za tenhle dess. Díky moc, krásný... :)
Slova: Žabička, poušť, japonka, podvazky, labyrint
Poznámka - Vůbec jsem nevěděla co napsat, takže mi Peter dovolil slash. ;D Přesně 100 slov.
--
Mladá japonka šla pomalým krokem k jednomu ze stolků v kavárně. Přisedla si ke staršímu muži a tiše pozdravila. Muž jí pozdrav opětoval kývnutím hlavou, pochvilce ticho prolomila dívka, sedící na lavici vedle muže. "Takže… půjdeme k Vám?"
Nenápadně si vyhrnula sukni a odhalila část černého podvazku. Muž její chování přehlížel a přisunul k ní svou sklenici. "Chceš napít?"
Letní počasí si hrálo s vyskými stupni, většina lidí se tady cítila jako uprostřed pouště. Vyndala mobil, ze zadu polebený obrázky žabiček. "Jdeme?" podíval se jí do očí, ve kterých se muži ztráceli jako v labyrintu.
Borůvková

Pocity přátelství a lásky

23. dubna 2011 v 11:18 | Borůvková |  Několik písmen.
Tumblr_lh7761vjxr1qavxr1o1_400_large


Včerejší den byl... no. Usmála jsem se a přitom jsem chtěla zmizet. Přemýšlela jsem, jak se nenápadně a slušně vymluvit... Naštěstí se stalo něco jako "Harry se s námi nechce bavit, jen mu slušnost brátí to říct." A já utekla. Ne doslova, ale myslím, že by se to tak dalo říct.

Mám hodně přátel, ale teď nějak chybí ten nejlepší. Někdo, komu bych se mohla vypovídat a on by nic neřekl a chápal by mě a vždycky se mě zastal.
A chybí mi přítel. Chybí mi láska a tyhle silný city, držení za ruce a všechno to okolo. A to jsem se se svou velkou láskou rozešla, protože jsem chtěla být svobodná a říkala jsem si, že vztah není nic pro mě. A teď ten cit chybí, a moc.

Netuším, jak to na mě tak dolehlo.

Mějte se krásně, děkuju za příjemný ohlasy na Love on the strings... :)

Borůvková

Nic.

21. dubna 2011 v 17:16 | Borůvková |  Několik písmen.
Chtěla jsem napsat o sobě. ...NIC (?)

Ale... přece jne, NĚCO jsem...

Takže hlavní myšlenka článku...

NIC.


Stačí? Co víc napsat.
Existuje NIC? ...Jestli jo, tsk to už něco je..
Nebo ne...?
...
.

To je všechno, co jsem chtěla říct... ;)

Love on the strings - úvodní kapitola

19. dubna 2011 v 20:34 | Borůvková |  Love on the strings.
Úvodní kapitola Lásky na srunách, ať se Vám líbí, užijte si. A kdyby se Vám zdála... málo zajímavá, tak se nebojte, tohle je jen úvodka, první díl bude... lepší. Doufejme ;)
***
Úvodní kapitola

Damián otáveně otevřel dveře černého Golfu a podíval se na svou sesrtu. Společně s rodiči stála před domem a se slovy "tam budu mít pokoj" ukazovala na výklenech jejich nového domu.
Damián se zamračil. Chtěl být šťastný jako jeho sestra.
Popravě to tady nesnášel už teď - ještě dřív, než vystoupil z auta a prošel se po zemi toho - pro něj - prokletého města. Brades Estate byl jeho největší nepřítel. Alespoň do chvíle, než mu rodiče ukázali jeho pokoj - krásná skříň, postel a spousta poliček.
Damián pohodil svými tmavými vlasy a položil své kufry vedle postele, na kterou se později rozvalil. Celé Brades Estate bylo podle něj příšerné, ale jeho pokoj bylo jeho doupě, ve kterém žije svůj život a okolní město pro něj neexistovalo.
Tmavovlásek se nadechl a kňoural do svého rukávu. Nikdy neměl tak velký a krásný pokoj. Jeho myšlenky se hlasitě smály, vyvolaly úsměv i na Damiánově tváři. Chlapec se hbitě postavil a přitáhl si jeden z kufrů k sobě, poté ho rychle otevřel a začal vyndavat spoustu malých balíčku.
Poličky byly zaplnené nejrůznějšími plyšáky a drobnostmi. Damián stál u stolu a rovnal sešity podle velikosti, skousl si dolní ret a nepatrně přimhouřil oči. "Jo! Konečně."
Všechny sešity a papíry s kresbami uložil do jedné ze zásuvek, spokojeně se usmál. Možná to tady nebude tak hrzoné. Možná...
Dobře, Brades Estate nemuselo být tak strašné. Damián sice nechodil na procházky rád, ale nové město si chtěl prohlédnout. V lehké mikině vyšel před dům a s nejistitou vykročil dál. Brades nebylo velké, bylo to malé městečko, ale vše co potřeboval Damián zde bylo - knihovna, umělecká škola, park a čistý vzduch. Procházel ulicemi dál se strachem z toho, že se ztratí. Otočil se. Přestože věděl kudy šel, připadaly mu všechny domy tak neznámé. Nechtěl se stěhovat. Ale chápal rozhodnutí svých rodičů - Damiánův otec byl ochrnutý, nepracoval a chtěl si užít čistý vzduch. A matka nebyla proti, pro svého manžela by objetovala všechno.
Co Damiána děsilo nejvíce, byla škola. Bude tam sám, mezi všemi skupinkami, které vznikaly i na předešlé škole, kterou navštěvoval. Ale bude tam muset, to ví jistě. Mohl by utéct a vydělávat si kreslením portrétů, nebo by si někde sehnal brigádu.
Vyšel domů.
Damiánův otec stále zveleboval obývák, zatímco jeho matka dávala hrky, talířky a porcelán do skříněk, či na poličky. Malá tmavovláska se podívala na Damiána, který stál na chodbě a snažil se zout si boty. "Ahoj. Musíš mi pomoct." Zašišlala a zatáhla Damiána za ruku ve chvíli, kdy pokládal své boty k lavici.
"A-...S čim?"
"Potřebuju pomoct s pokojem. Rozumíš?"
"Proč?" Zvedl obočí a naklonil hlavu. Emma se nadechla, ale z jejích úst se ozvala slova až po chvíli: "Ah... Potřebuju pomoct, jsem malá- teda, velká, ale..." Ukončila svou řeč a znovu zatáhla za bratrův rukáv. Damián šel poslušně za sestrou, cestou ke schodům pozdravil rodiče a ulovil pro sebe čokoládovou tyčinku, kterou jim matka přibalila na cestu, ale nikdo o ní neměl zájem.
V Emmině pokoji byl chaos. Spousta hraček se válela na posteli, menší skráň byla otevřená a z části prázdná. Emma se nejspíš snažila vzorně urovnat šaty a sukně.
"Proč ti s tím nepomůže máma?" Sykl otráveně a začal zbírat věci vedle postele.
"Řekla, že pomůže. -Ale až dodělá svou práci v kuchyni." Našpulila rtíky a malé brýle si posunula níž.
Damián cosi zakňučel do malých růžových punčošek a uložil je do skříňky, Emma mu podala další a jako sluha je složil a pokračoval dál... Jeho jedinou záchranou byla matka, která vstoupila do pokoje a se slovy "Damiáne, to jsi hodný, že sestře pomáháš, ale teď můžeš jít," ho mile vyprovodila a zeptala se na jeho dojmy z města.
Brades Estate bylo krásné, ale cizí.
*
Borůvková

Erik Mellit

18. dubna 2011 v 20:00 | Borůvková |  Postavy
Erik? Můj milovaný, opravdu milovaný Erik s jeho krásným pohledem a tajemným stylem "neznámé romantika" mě přemluvil, abych o něm konečně napsala. Tak je to tady... :)
***
Erik Mellit

Slečna Borůvková

15. dubna 2011 v 22:10 | Borůvková |  Co se nevejde do šuplíčku...

Autorka?
Skoro všichni (dokonce i někteří učitelé) jí říkají Borůvko, díky vítězství v soutěži o nejvíce borůvek... A zůstaloo mi to. Alespoň tam, kam se snažím co nejčastěji jezdit. Kámoši z města (to zní blbě..:D) mi říkají jménem, o žádné Borůvce ani neví, ale já to oslovení miluju, opravdu. :)
Pro svoje dobro doufám, že jsem milá a přátelská, ale co vím určitě? Jsem tvrdohlavá, (prý) citlivá a rozumná (to opravdu není z mé hlavy, to mi prozradila jedna osoba, která mě zná od miminka :D). Miluju koťata, hraní na kytaru, psaní povídek, skládaní "písniček" a čtení, ale kniha musí být opravdu kvalitní, nejlépe podle pravdy (My děti ze stanice ZOO, Brutalita), ale pokud je to něco tak dokonalého jako je Narnie, nebo cokoliv od France Kafky, přečtu si to s radostí i víckrát. Hudba tady nesmí chybět, vlastně jsem jí měla dát ještě před čtení knih...
Mimochodem - 13ti letá... :)
Dobře. Jedna hrozná, příšerná, tmavá a nekvalitní fotka... :P :D Ostatní mám v druhým počítači, ježiiiš, tak mě neukamenujte... :P :D

Borůvková - kontakt, upozornění

15. dubna 2011 v 22:03 | Borůvková |  Co se nevejde do šuplíčku...
Začněme upozorněním...
Borůvková není zlá ani nepřející, ale prosím, odpusťte si reklamy a pozvánky na nejrůznější SON.., protože se nekoukne, spíše Vás zablokne a možná... možná hlásne někomu jinýmu.. ;) :* :D

A kontakt? :)
Borůvka se také rozhodla, že Vám zanechá kontakt a vzkazuje, že pokud si budete chtít pokecat, či se na něco zeptat, o něco poprosit, nebo jestli Vám nebude dávat smysl nějaká část její povídky, napište taky, ráda děj vysvětlí a popřeje krásný den. ;)

Áj-sík-jů: 604109481
E-mail: vysmata-s@seznam.cz
Borůvková


Klavírista (povídka)

14. dubna 2011 v 20:49 | Borůvková |  Povídky.
Když se chystám na vícedílnou povídku, jejíž lásky budou všech druhů, jedna však spojena láskou k hudbě... Musela jsem nějak trénovat, tak alespoň jednorázovka, aby se Vám krásně snilo...
Užijte si,
Borůvková (Jo, a zase homosexuální.. :D)
***

Klavírista

Šel pozdě, dnešní hodina hry na kytaru se protáhla. V budově plné chodeb, kde se denně scházelo několik skupin, kapel,...
Když Ben zabočil do jedné z těch dlouhých, tmavých chodbiček, procházel kolem spousty dveří, které skrývali prázdné pokoje. Po chvilce zastavil, slyše tiché tóny klavíru. Tenněkdo hrál opravdu krásně, proto se Ben pomalým krokem rozešel za hrou klavíru, kterou doprovázelo tiché pobrukování chlapeckého hlasu. Jen jedny dveře zůstaly pootevřené, Ben k nim přistoupil a nakoukl do místnosti, kde seděl tmavovlásek u klavíru. Ben jen povzdychl - miloval tuhle skladbu, chlapec jí hrál překrásně. Byla tak plná emocí, citu, působila smutně. Když tóny ztichly, ozvalo se ze vnitř jen povzdychnutí. Když se tmavovlásek pootočil, poznal Ben Christiánovu tvář.
"Chrisi?" Šeptl Ben, vstoupil do místnosti a mávl směrem ke klavíru.
"Oh, Bene, ahoj," Zakoktal Christián. Usmál se a kývl.
"Hraješ krásně,"
"Díky, dík. A ty hraješ na kytaru? Že jí neseš..." Šeptl Chris.
"Jooo.. No, snažim se hrát," Začal Ben. ,,Už od 13, takže hraju 2 roky,"
Christián se usmál, viděl, jak je Ben nervózní, klepaly se mu ruce, rychle dýchal. ,,Zahrajeme si?" Usmál se. Ben kývl, čekal co Chris řekne - ten jenom pročítal názvy písní, vybíral tu správnou. Prstem ukázal na název, koukal na Bena. ,,Fajn," Usmál se, vyndal kytaru.
Christián hrál krásně, ale Ben se soustředil jenom na Chrisův pohled a úsměv.
Ben zavřel oči, snažil se vnímat hudbu, kterou hrál, struny pod jeho rukama. Miloval hudbu a hraní na kytaru. A nejspíš - v tuhle chvíli - i Christiána. Ale nechtěl si to přiznat.
Chris se musel ještě víc usmát, když viděl, jak Ben se zavřenýma očima červená stále víc. Skladba dohrála, v místnosti bylo ticho. Jeden druhému se díval do očí, Ben se styděl, Chrisův pohled byl plný očekávání, šibalsky se usmíval a naklonil hlavu, přistoupil k Benovi. Ten ho jenom nervózně pozoroval.
Christián ho pomalu zvedl, přitáhl si ho k sobě. Byli od sebe jen kousek. Chris se naklonil, přitiskl k Benovi, který stál se zavřenýma očima a pootevřenými rty. Nevěděl co má dělat, jen tak stál, vnímal jenom Chrisovy ruce, které bloudili po jeho těle. Ben se odtrhl. Vykuleně se koukal na Chrise, mrkal očkama. A vypadal jako malé štěňátko. ...jen nevěděl, co se děje.
"Já... promiň. Promiň." Pípl, sebral kytaru a utekl z místnosti. Když zahl do další chodby, uslyšel, jak Chris hraje na klavír. Začal hrát tak pozvolna, ale teď to znělo jako vzkaz. Nebo něco takového. Ben se oklepal a s hlavou plnou představ, co by se dělo, kdyby se neodtrhl od té báječné chuti Christiánových rtů, se vydal na cestu ke své rodině.
Borůvka

Úžasnej den. ;)

14. dubna 2011 v 20:39 | Borůvková |  Několik písmen.
A do uší mi hráli...:)


Dnešek byl úžasnej. :) Naprosto.
Po necelých dvou tejdnech jsem vyrazila do města, už jsem se potřebovala tak nějak odreagovat, zapomenou na školu, na všechny problémy. :)

Třikrát jsme s B. dobíhali autobus (a vždycky jsme ho stihli..;)), ale za to latté to stálo. A za sluneční brejle taky. Maji bílý ručky, jinak jsou jakoby průhledný a skla jsou modrý.. a nejde mi vidět do očí, to je super.. :D Nikdo neví, kam se koukám - jestli na něj, nebo někam pryč... ;D (To je možná trochu nevýhoda, nicméně - mě přijdou perfektní a skvěle šílený, ty modrý skla tak... září! :D)
A skvěle se v nich fotí...

Mimo brýli jsem si koupila jenom colu a knížku "Adamova vůně", o týrání zvířat, no, chvilkama je to na mě trošku moc. ;)

Potřebovala jsem se někomu vypovídat.. Jste moje oběti.
A jestli jste hledali smysl nebo pointu mého článku... -zklamu Vás.. ;P
(Právě se snažím přesvědčit mé nohy aby došli pro foťák a já mohla konečně zveřejnit svou fotografii, nebo to, čemu říkám "něco hezkýho".. ;)

Borůvková...

Nota k notě

13. dubna 2011 v 17:09 | Borůvka
To je tak, když dávám svým melodiím na kytaru slova...

*

Notu k notě,
pečlivě, aby nedošlo k chybě,
slovo za slovem,
co třeba "chyt mě"?

Brnkat na kytaru,
zkoušet hudbu.
Zpívat text, měnit slova.

Nota k notě,
pasuje to k sobě
jako bota k botě.

Psát písmena,
mít radost,
při psaní textů
necítit žádnou starost.


Drabble - zadání slov

12. dubna 2011 v 22:02 | Borůvková |  Drabble
Tento článek slouží k zadání slov na drabble.
Drabble je povídka, která je psána na základě několika předem zadaných slov. Délka povídky je obvykle 100 slov a musí v ní být použita všechna zadaná slova.
Takže se do zadávání pusťtě, budu jen ráda. ;)
Jako milovník slashe můžete napsat, když budete chtít slash. (Budu moc ráda... hehe.) :D
Tak už Vás nebudu zdržovat, jen do toho! :)



Povídky

11. dubna 2011 v 16:38 | Borůvková

Love on the strings

Slash, vícedílná
Na této povídce si dávám hodně záležet, je to takové moje malé miminko, o které je zapotřebí se starat. Obsadila jsem do této povídky Damiána a Erika, které jsem měla dlouho "v šuplíčku" a nechtěla jsem je rozdělovat - proto jsem byla ráda, že je mohu použít zrovna tady.

Když se Damián, i se svou rodinou, přestěhuje a on nastoupí na novou školu, kde si všimne "záhadného" Erika - záhadného alespoň pro něj, zamiluje se na první pohled. Jejich společný kamarád je seznámí... Bude Damián cítit pořád to samé? A Erik...?

Jednorázovky

Jeden díl a... Konec. Často jen bezduché vyprávění, bez zápletky.

Drabble

Mimochodem - zadat slova na drabble můžete tady - ráda si od příběhů odskočím ke kraťoučkým povídkám...

* * *

Borůvková


"Pro blázna" (povídka)

10. dubna 2011 v 16:40 | Borůvková |  Povídky.
Nevím, jestli všichni, ale někdo z Vás se určitě nerad rozhoduje, sama to znám víc než dost... A tak jsem všechny pocity vylila sem, do povídky. Samozřejmě, že příklad v povídce je přehnaný, ale myslím, že... že se povedla a zdělí Vám to, co má. :)
Seděl na zelené trávě, uprostřed krásné zahrady.
Seděl sám, s kytarou na koleni.
Přejížděj přes struny a tupě zíral na kmen stromu, který byl kousek od něj.
Odložil kytaru vedle sebe na trávu. Lehl si a pozoroval nebe, ptáky i slunce a v bílých naducaných mráčcích si představoval ty nejrůznější - věci, zvířata, lidi, i pocity.
"A jako na nebi a jako v nebi, se budeme mít i tady an zemi..." zpíval si vysokých hláskem. Zavřel oči: "Budeme jako v ráji..." Broukal si dál.
Po měkké trávě neslyšel přicházející Taru. V bílém plášti si klekla k němu. Po chvilce ticha přejela přes struny kytary, které ho donutili otevřít oči a pohlédnout na doktorku.
"Jak dlouho tady jste?" Šeptl a nejistě se na ní podíval.
"Chvíli." Odpověděla na jeho otázku a pokračovala: "Jak dlouho jsi tady ty, Alexi?"
"Od té doby, co bylo slunce tam," ukázal kamsi na modrou oblohu, špička prstu byla nedaleko slunce. "Chápete?" Dodal po chvíli.
"Nechcete si pořídit hodinky? Ty mít můžete."Ujistila ho.
"Alex jen nadzdvih ramena a hned je zase nechal spadnout dolů.
"Nechci, chápete?"
Doktorka přikývla? LNepůjdeme dovnitř?"
"Možná..."
"Ano, nebo ne?"
"Já nevím. Uvidíme."Odmlčej se. "Nechci si vybírat."
"A dáme si čaj." Nabídla s úsměvem: "Nebo kávu?"
"á si nechci vybírat!" Rozkřikl se, vstal a s kytarou v ruce přešel o několik metrů dál.
"Dáme si čaj..." Řekl po chvilce.


Borůvková

"Dokonalost" (povídka)

10. dubna 2011 v 11:39 | Borůvková |  Povídky.
Kraťoučká povídka, ale... přesto je v ní kus mě. :)
***
Usmála se.
Ne od srdce, ale její matce to stačilo. Nemůže svým drahým "přátelům" ukázat, že její dcera není šťastná a rozhodně nechce do jejich společnosti. Do jejich světa, plného peněz a drahých doutníků.
Ve vnitř křičela, její křečovitý úsměv byl pro ní jako pláč, plný bolesti. Chtěla pryč, utéct daleko, daleko od té jejich "dokonalosti".
"Může mít dokonalost chyby? ...Nic není bezchybné," Šeptla.
Matka se na ní ostře podívala: "Nech toho, prosím, tohle se nehodí,"
Obě pomalu došli k zlatým dveřím, které se před nimi otevřeli.
Gabriel se rozhlédla stále s tím kouzelným, vynuceným úsměvem.
Nesnášela to tady, nesnášela tu dokonalost. Nechtěla být jako oni, chtěla, ještě jako malá, chodit ven, hrát si na zahradě, běhat venku s přáteli...
Borůvková

Úvodem...

9. dubna 2011 v 23:08 | Borůvková |  Několik písmen.
Povídky?
Jsem velký milovník slashe, proto se nelekejte, až nějakou povídku budete číst. Ale hrdě se hlásím k "normálním" povídkám, teda s párem holka-kluk, nebo prostě bez páru a lásky... ;) A když nemám inspiraci, ráda si odskočím a napíšu drabble... :)

Také bych chtěla upozornit...
Pokud byste dlouhé dny (a noci) psali a psali a psali, potom byste najeli na jakýkoli blog a - ...viděli váš text, ano, ten text, se kterým jste se tak dlouho prali a snažili se udělat ho perfektním... Co uděláte? No, to je mi celkem jedno, vím, co udělám já. A Vám je to nejspíš také jasné. Takže prosím, nic nekopírovat, všechno na těchto stránkách je autorské, obvykle i fotky (ale ne vždy, pokud jsou ukradené, je u nich zdroj...;)).


Vaše BORŮVKOVÁ